moje webovky

Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) je největší tvor, jaký kdy na naší planetě žil. Dorůstá délky 30 metrů a váží přes 200 tun. Větší jsou už jen největší Dinosauři. Jeho jazyk váží cca 4 tuny, tedy prakticky tolik jako dospělý slon. Dokonale proudnicový tvar těla a především kůže všech kytovců je speciálně uzpůsobena tak, aby snižovala tření a zabraňovala vzniku turbulencí. To mu umožňuje plout rychlostí až 20 uzlů a proto patří k nejrychlejším mořským tvorům.

A paradoxně největší živočich se živí výlučně krilem tvořený drobnými korýši o velikosti nejvýše několik centimetrů. Jeden plejtvák obrovský pozře každý den odhadem na 40 miliónů těchto drobných korýšů. Na rozdíl od ryb jsou plejtváci velryby teplokrevné, dýchají vzduch a rodí živá mláďata. Mají mléčné žlázy, kterými krmí svá mláďata. Mládě dokáže vypít až 230 litrů mléka, které obsahuje 50% tuku. A tak není divu, že přibírá asi 4 kg za hodinu. Od mléka je mládě odstavené až po 7-8 měsících, kdy váží cca 23 tun.

V dospělosti se živí hlavně krilem a při pořádném nabrání směsi krilu a vody to může být až 40 tun. Toto množství pak přecedí přes kosticovité zuby, jak přes mohutné síto. Ty jsou dlouhé až jeden metr a široké 50 - 55 cm. Tento útvar, který nahrazuje chybějící zuby, se nachází ve velkém počtu v horní čelisti. Kostic bývá 230 až 470, fungují jako zvláštní kartáče, které filtrují vodu a zachytávají drobné mikroorganismy. Aby byla velryby sytá musí zpracovat denně asi 1,5 miliónu kalorií. Plejtvák obrovský denně spotřebuj 3 až 5 tun potravy, tedy hmotnost průměrného slona. Sezona, po kterou se kytovci „pasou“trvá 4 až 5 měsíců.

Během sezony spotřebují velcí plejtváci 450 až 750 tun potravy. Získat takové množství potravy není nejjednodušší a tak kytovci musejí podstupovat dlouhé cesty. Zajímavé je, že se při nich vždy drží na své mateřské polokouli a nikdy nepřekračují rovník. Velryby, stejně jako lidé, mají srdce se čtyřmi komorami. Tepny „modré velryby“ jsou v průměru velké asi 20 cm. Přestože jsou výborně adaptovány k životu pod vodou, vědci zatím věří, že velryby se vyvinuli ze suchozemských čtyřnohých savců. Mají vynikající sluch a zvláštní schopnost, která jim umožňuje využít kyslík z nadechovaného vzduchu dva až třikrát účinněji, než je tomu u suchozemských savců. Plejtváci mají stlačitelný hrudník, který jim napomáhá při ponorech do velkých hloubek. Plaví se většinou na dlouhé vzdálenosti sami nebo po dvojicích, maximálně však ve třech. Z našeho pohledu jsou sice samotáři, ale vzhledem k jejich dorozumívání plují vlastně ve velké společnosti, i když jsou od sebe vzdáleni desítky kilometrů.

Kdysi těchto úžasných velryb žilo ve vodách jižně od Austrálie přibližně 250 000. Pak přišli velrybáři. Nejdříve pronásledovali velryby s harpunou v ruce. Posléze vynalezli harpunové dělo a lodě na zpracování velryb - velká plovoucí jatka, která byla schopna za půl hodiny nadělat z obrovské velryby mražené řízky. Tehdy začalo velryb prudce ubývat. Některé druhy se tak dostaly až na samý pokraj vyhubení. Plejtváků obrovských přežilo do dnešního dne jen asi 500 kusů. Velrybáři se postupně začali soustřeďovat na stále menší a menší druhy. Dnes loví hlavně plejtváka malého, který dosahuje délky 9 metrů. Nepočítáme-li pirátské velrybáře, loví dnes velryby pouze dvě země – Japonsko a Norsko.